Lenost je definovaná jako nedostatek chuti, neochota něco udělat i přes schopnosti, které k tomu máme.

Jde o energetický blok, za který se stydíme nebo míváme pocity viny a který taky ovlivňuje náš pocit vlastní hodnoty, dělá z nás totiž špatného člověka (stačí se podívat na seznam smrtelných hříchů).

Klientka Jana přišla se zakázkou: „Já prostě nedokážu poznat, jestli se jenom vymlouvám a jsem líná nebo jestli jsem fakt tak strašně unavená. Nedokážu se překonat a vydržet. Nevím jak.“

Jana rozlišuje dva stavy (lenost a únavu), ve kterých se nevyzná. Na jednu stranu není divu, za lenost se totiž převléká nejen únava, ale taky strach nebo vnitřní odpor. Na druhou stranu, tato pochybnost sama o sobě předjímá odpověď – únavu, vyčerpání, vybité baterky člověk zřetelně fyzicky cítí (tak jako například cítí, že je zamilovaný, o tom, ho taky nemusí nikdo poučovat). Takže přede mě vystupují dvě otázky: „Co se za Janinu lenost převléká, co stojí v pozadí? A co Janě brání, cítit reálnou míru její únavy?“

Převleky lenosti

Lenost bývá důvodem toho, proč něco neděláme. Je to ale vždy nutně špatně?

Lenost může být informací o únavě, příznakem blížícího se kolapsu, vyhoření nebo průvodním jevem deprese. Nechuť k nezábavným, ale nutným aktivitám jako vynést odpadky nebo umýt nádobí se občas týká každého z nás, totální vyčerpání nebo deprese nám ale nedovolí věnovat se ani tomu, co máme jinak rádi nebo co nás zajímá.

Lenost může být převlečený strach z něčeho obtížného, strach ze selhání, strach, že uděláme chybu. A tak se nám do toho nechce. V tomto smyslu může být lenost útěkem před něčím komplikovaným, před změnou, před řešením problémů, před konfliktem, před nutností napnout síly, investovat energii, zkrátka překonat se a vystoupit z komfortu.

(Cokoliv, co není komfortní v nás spíná „program lenost“. O tom, jak s tím pracovat detailně pojednává 6.lekce programu Sebekoučování.)

Lenost nese informaci o tom, že k něčemu máme vnitřní odpor – překračujeme své hranice a hodnoty. Např. přikývli jsme na něco, s čím nesouhlasíme, nechali jsme se do něčeho natlačit apod. V tomto ohledu lenost chrání naše hodnoty. Napadlo by vás někdy, že lenost může mít i takovou funkci?

Lenost nás může informovat taky o tom, že daná činnost pro nás není důležitá – nevidíme v ní smysl nebo užitek, nic nám to „nedá“, nikam nás to neposune, může to být činnost příliš snadná (není výzvou) a my vyhodnotíme, že je zbytečné na ni plýtvat svou energií.

Lenost může být taky důsledkem přehlcení podněty nebo doprovázet rozhodovací paralýzu – nevím, čemu mám věnovat pozornost dřív, nevím, co si vybrat. Do ničeho se mi nechce, spíš mám potřebu se před tím vším schovat a neřešit to.

Za co se převléká Janina lenost?

Překonat se a vydržet

Zakázka z úvodu, měla ještě pokračování: „Nedokážu se překonat a vydržet. Nevím jak. … A když si chci jít odpočinout, tak mě hned pronásledují výčitky svědomí. Je to jak ozvěna v hlavě: „že jsem líná!“, „že mám slabou vůli!“, „že takhle v životě ničeho nedosáhnu!“, „že samo se to neudělá.“ Takže nakonec jdu vždycky něco dělat a odpočinek se nekoná …“

Jana hovoří o tom, že se „nedokáže překonat a vydržet“, současně zmiňuje, že nakonec „jde vždy něco dělat“ a výsledkem je, že „neodpočívá“. Protimluv odkazuje k tomu, že něco na své situaci vnímá zkresleně.

Zajímalo mě tedy, jak ve skutečnosti vypadá ono „nedokázat se překonat a vydržet“, abychom společně začaly odhalovat hlubší kořeny potíží.

Jana je grafička a popisuje jakým způsobem pracuje na zakázkách, které dostává.

Snaží se, aby vše bylo perfektní, proto jí práce trvá opravdu dlouho. Občas se stane, že nedodá zakázku včas, což jí dostává do problémů a podkopává to důvěru u jejích zákazníků. Ona, ačkoliv si to uvědomuje, s tím velmi bojuje. Snaha dodat zakázku v naprosto perfektním a bezchybném stavu, je silnější.

Na začátku vždy dlouze promýšlí celkový koncept a když se věnuje realizaci, tak znova a znova předělává, co už se zdálo hotové, protože si vždy všimne ještě něčeho, co „neladí“. A takto před sebou zakázky tlačí až do data, kdy má práci odevzdat. Když těsně před odevzdáním najde něco, co tomu ještě chybí, najednou se datum překlopí a ona stále není „hotová“.

V takovém případě na konci stojí nespokojený klient i nespokojená Jana. A protože Jana nevidí dobré výsledky, nemá mít z čeho dobrý pocit, je frustrovaná, dostavuje se únava a nechuť cokoliv dělat. Odtud pocit lenosti a pocit, že není schopná vydržet. Práce totiž v tomto ohledu nemá konec.

Odpočinek

Jana je zvyklá podávat nadstandartní výkony, s ničím menším se nespokojí.

Problém je v tom, že ji k těmto výkonům žene strach a potřeba uznání a potvrzení hodnoty vlastní osobnosti, ne radost z dodaných výsledků a odvedené práce.

Janiným problémem není lenost, která by se týkala práce, ale spíš „strach z této lenosti“.

Vysoké nasazení přináší únavu, jenže tu si Jana „nemůže dovolit“, chápe ji jako selhání a to ohrožuje pocit její hodnoty. Fyzicky únavu cítí, ale její přesvědčení jí brání věnovat únavě pozornost a řešit ji odpočinkem. Je pro ni snadnější únavu překrýt další prací a tak se dostává do uzavřeného kruhu.

Dlouhodobá zátěž způsobuje energetický dluh a ten v kombinaci s nedostatkem pociťovaných dobrých výsledků, vede ke ztrátě smyslu.

Pátrání po původu lenosti a únavy specifikovalo Janinu zakázku a odhalilo hlubší kořeny: naučit se být v kontaktu se svým vnitřním pocitem a vnímat míru únavy (Jak jsou na tom moje vnitřní baterie?), nacházet vlastní hodnotu, přestat být závislá na potvrzení zvenčí (Jaké jsou mé vnitřní opěrné body?). Ty se stávají předmětem našich dalších setkání.

TIP:

Pokud zvažujete, že by pro Vás mohla být přínosná spolupráce s koučem, ale ještě si nejste jistí, vyplňte si krátký dotazník. Poslouží Vám pro urovnání myšlenek.

Dotazník najdete >>tady<< – můžete si ho nechat poslat e-mailem nebo si ho vyplnit rovnou online.