Nechce se mi, ale musím… Nelíbí se mi to, ale udělám to… Necítím se v tom dobře, ale očekává se to ode mě… Vyčerpává mě to, ale nemám na výběr… 

Povědomé? Kolikrát za den vás tento výčet potká a v jakých situacích?

A když pak jdete a uděláte, jak se pak cítíte?

Možná žijete v přesvědčení, že takto je to normální. Možná to přehlížíte, protože stejně nevidíte jiné možnosti. Možná konáte vědomě navzdory. Možná ani nevíte, že takto zní vnitřní nesouhlas.

Když naše chování a rozhodování doprovází vnitřní nesouhlas, přehlížíme nebo nenásledujeme nějakou důležitou životní hodnotu a ta se potom opakovaně hlásí o pozornost. V důsledku toho, v nás pak rostou pocity napětí a nejistoty.

Když se necháte vést svými hodnotami a vnitřním souhlasem, zažijete pocit naplnění, úlevy, klid a radost, pocítíte příliv energie a získáte odvahu k přijetí zodpovědnosti.

Co to tedy je ten vnitřní souhlas a jak ho poznáte?

Vnitřní souhlas

V životě chceme spoustu věcí. Chceme mít (vlastnit), chceme dokázat, chceme být lepší než… a všechna tato chtění doprovází nějaký rozhodovací moment.

Představte si, že před vámi leží velké rozhodnutí, které ovlivní váš dosavadní život (např. změna práce nebo stěhování do jiného města). Toto rozhodnutí budou doprovázet silné pocity – něco vás k dané změně motivuje, něco vás na ní možná stresuje, z něčeho máte obavy a v souvislosti s tím, co všechno se ve vás odehrává, přichází taky pocit nejistoty.

Chcete se rozhodnout správně a svého rozhodnutí zpětně nelitovat.

Naše touha rozhodnout se správně vychází ze strachu – nevím, co mě čeká, můžu o něco přijít, bude to těžké, budu se muset popasovat s dalšími změnami, které teď nedokážu odhadnout, výsledek se mi nebude líbit apod. To všechno se může stát. A vždy se to ukáže až zpětně. Až když nový stav začnete prožívat.

Existuje ale způsob, jak získat vnitřní klid, ujasnit si svůj postoj a zbavit se pochybností. Je to vnitřní souhlas, který vám napoví jak se správně rozhodnout.

Když se chcete posadit na klasickou židli, která má čtyři nohy, je potřeba, aby měla všechny nohy, aby žádná z nich nechyběla, protože jinak by se pod vámi židle zvrhla, když dosednete.

Vnitřní souhlas podpírají taky čtyři nohy nebo pilíře. Každá z nich představuje jednu ze čtyř základních osobních motivací: Mohu? Líbí se mi to? Smím? Mám? a to určuje směr našeho jednání.

Čtyři existenciální motivace

Alfried Längle (rakouský psychoterapeut, zakladatel Společnosti pro logoterapii a existenciální analýzu, žák Viktora Frankla) popisuje jak s nimi pracovat.

1. Mohu?

Tuto otázku vnímejte ve smyslu podmínek a možností, které máte. Nese prostý fakt, že jste tady, na světě – existujete a říkáte: „Já jsem.“

Celá otázka potom zní: „Mohu být? Mohu si nárokovat své místo na tomto světě, za podmínek a možností, které mám?“

Například: Dovolují mi podmínky a možnosti, které mám, změnit práci? přestěhovat se?

Pokud říkám „ano mohu“, tak říkám ano danostem světa, realitě, ve které se nacházím, podmínkám a možnostem své existence.

2. Líbí se mi to?

Tuto otázku vnímejte ve smyslu hodnocení vaší existence. Jakmile jednou přijmete to, že jste, přijmete své místo ve světě. Nestačí ale jen být, je potřeba to místo zaplnit životem. A vy chcete, aby vaše existence byla dobrá, ne jen to, aby se prostě děla.

Být naživu znamená prožívat v celé škále od pláče, po štěstí. Potom jste konfrontovaní se základní otázkou: „Jsem živý – líbí se mi to? Mám to rád? Jak tu situaci prožívám? Vnímám své životní síly?“

Například: Líbí se mi představa změny práce/stěhování? Jak tu situaci prožívám?

Pokud říkám „ano, líbí se mi to, je mi v tom dobře“, říkám ano životu.

3. Smím?

Tato otázka směřuje k rozhodování na úrovni vaší identity a etiky. Ani prožívání totiž ještě není dostatečné k naplněné existenci.

Přestože se vztahujeme k životu a k lidem, jsme si taky vědomi toho, že jsme od nich odděleni, že existuje to „něco“, co dělá mne mnou a odlišuje mě od ostatních.

A to přede mě staví základní otázku o tom, co to znamená být osoba, osobnost a vyžaduje znalost sebe sama: „Já jsem já – smím takový být? Mám právo být tím, kým jsem a chovat se tak? Mohu si to dovolit? Mohu být autentický? Mohu být sám sebou? Nedělám něco, co sám dělat nechci?“

Například: Smím? Mohu si to dovolit? Mohu v tom rozhodnutí o změně práce/stěhování být sám za sebe, autenticky? Nebo se tím přizpůsobuji někomu/něčemu?

Pokud sám sobě říkám „ano smím, je to v pořádku být sám sebou, jsem v pořádku takový, jaký teď jsem“, říkám ano hodnotě vlastní osoby.

4. Mám?

Poslední otázka směřuje k poznání a vykonání toho, o čem můj život je.

Nestačí prostě být, prožívat a najít sám sebe. V jistém smyslu musíme sami sebe překonat, pokud chceme dojít naplnění.

A to před nás staví otázku o smyslu naší existence: „K čemu je to dobré, že jsem tady? Je tohle to, co ten můj život chce ode mě? Existuje někde místo, kde mohu být užitečný? Naslouchám volání smyslu? Existuje něco, co bych ještě v životě měl zrealizovat? Mohu se nechat oslovit požadavkem té situace, ve které jsem?“

Například: Mám tuto změnu práce/bydliště realizovat? K čemu mě můj život touto změnou zve? 

Pokud říkám „ano mám, je to můj život, kdo mě oslovuje a vyzývá k činu a já mu odpovídám a přijímám tak hodnoty, které se mě dotýkají “, říkám ano smysluplné existenci.

4 x ano = vnitřní souhlas

Vnitřní souhlas je potvrzením, kterým říkáte: „Ano, chci, aby můj život šel tímto směrem.“

Pokud vám některé ano chybí a „židle by se zvrhla“, neznamená to ale, že nemáte jednat, je to jen další informace o tom, co dělat nebo nedělat nebo o směru, jakým se můžete vydat.

Rozhodovat se na základě vnitřního souhlasu, dovolit si ho následovat a říci ne, když k tomu vnitřní souhlas nemám, přináší do života úlevu, klid, pocit naplnění, ale taky radost a energii, a odvahu k přijetí zodpovědnosti.

Zdroj:

Längle, A. (2011). The Existential Fundamental Motivations Structuring the Motivational Process. In: Leontiev DA (Ed.), Motivation, Consciousness and Self-Regulation (pp. 27-42). Hauppauge, New York: Nova. Dostupné z: http://laengle.info/userfile/doc/FM-+-motivation—Leontev-Mosc-2002-2011-publ.pdf

Längle, S., Sulz, M. (2007). Žít svůj vlastní život – Úvod do existenciální analýzy. Praha : Portál.