O koučování dost slyšíme, ale v běžném životě s ním jako uživatelé nemáme moc zkušeností. I když často zápasíme a podpora by se hodila, říkáme si, že to přece zvládneme sami. Nosíme v sobě pocit, že říkat si o pomoc je slabošské, stačí nám popovídat si s přáteli nebo blízkými v rodině a nebo se naopak nechceme s ničím svěřovat nikomu. Setkávám se s různými postoji.

Proč si koučování vyzkoušet na vlastní kůži, když jsme se bez toho doteď obešli?

Rychlé tempo, změny, tlak na výkon, zahlcení informacemi

Společnost, ve které žijeme, se mění a vyvíjí zběsilým tempem. Jsme zaplaveni tolika podněty, že občas ani nejsme schopni je zpracovávat. Digitalizace světa postupuje daleko rychleji, než jsme schopni reagovat.  Komplexní činnosti drobíme na dílčí a stáváme se odborníky na jednotlivé problémy namísto celých oborů, takže na pracovním trhu vznikají nová povolání, která před deseti lety třeba ani neexistovala.

Všechno kolem nás je v neustálém pohybu a my jsme vystaveni velkému tlaku být schopni flexibilně reagovat na tyto měnící se podmínky.

Být schopen změny, to jde občas ztuha. Když už se totiž jednou něco naučíme, tak je pro nás pohodlné používat postupy, které fungují a jsou zajeté. Zvládání změn, efektivní nakládání s časem a akcelerace potenciálu, to jsou jen příklady situací, kdy může být užitečné mít kouče po svém boku.

Ptáte se: „A to si s tím neporadím sám?“ Nepochybuji o tom, že ano, poradíte. Kouč ani nebude dělat nic za vás nebo vám říkat, co a jak máte udělat. Pomůže vám ale opřít se o svou vlastní sílu, efektivně nakládat se svými zdroji energie a posilovat svou psychickou odolnost.

Jaké další přínosy pro vás koučovací spolupráce může mít, co od kouče očekávat a v jakých situacích je užitečné mít svého osobního kouče? Tady je 9 různých náhledů.

1. Kultivace vlastní osobnosti

Sebepoznání předchází všem našim snahám o změnu a růst a osobní rozvoj se nám děje denně díky tomu, jak reflektujeme své zážitky a měníme je tím ve zkušenosti.

Jaká motivace stojí za vaší touhou rozvíjet se?

Je to touha po sebepoznání? Pochopení motivů vlastního jednání a snaha žít pravdivěji ve vztahu k sobě i k ostatním? Je to snaha o kultivaci vlastní osobnosti?

Nebo je to pocit, že „nejste dost“? Dost dobří, chytří, fit a krásní, dost ohleduplní nebo že si neumíte dupnout a prosadit svoje, že nejste dost vyrovnaní, nezvládáte s klidem své emoce atd. Však si doplňte svoje „nejsem dost“.

Pokud jste se našli v první odpovědi a přijímáte se takoví jací jste, včetně svých slabých míst, neznalostí, chyb a omylů a jste si vědomi, že jsou i věci, které nevidíte, vydáváte se na cestu, na které rozvíjíte kvalitu vlastní osobnosti, protože víte, že tím prospíváte sobě i druhým.

Pokud vás naopak tlačí pocit „nejsem dost“ k tomu, abyste se měnili, upravovali, opravovali, je dost možné, že vám cílený osobní rozvoj nebude fungovat. Pravděpodobně se díky tomuto vašemu základnímu nastavení budou objevovat další a další požadavky, co máte a nemáte splňovat a osobní rozvoj se stane vyčerpávajícím honem za dokonalostí.

2. Stabilita, psychohygiena

O svou fyzickou kondici se staráme. Cvičíme, jíme zdravě a pravidelně chodíme na preventivní prohlídky. Když to zanedbáme a něco se pokazí, jdeme si pro pomoc a často si až v této chvíli uvědomíme, kéž bychom o sebe bývali pečovali lépe.

Kvalita našeho života je tvořena tím, jaké jsou naše jednotlivé dny. Máte svou vizi, ke které se každodenně vztahujete?

Spolupráci s koučem můžete navázat právě proto, abyste tuto svou vizi našli. Ale třeba taky tehdy, když se opakovaně dostáváte do stejných problematických situací, nerozumíte jim a ne a ne se z nich dostat ven.

Koučování vám pomůže začít vidět to, co nevidíte, pochopit překážky a umět s nimi naložit.

Je užitečné mít doprovod a podporu na cestě, než čekat až se „něco“ pokazí. V tomto ohledu můžete koučovací spolupráci vnímat i jako součást své psychohygieny a prevence.

3. Bezpečně testovat

Strach nás znehybňuje, nutí nás vyčkávat a příliš analyzovat, co se může stát. Přemítání o krizových scénářích strach ještě posiluje a tohle začarované kolo pak podkopává naši sebedůvěru.

Spolupráce s koučem může být vaše cvičné pole. Umožní vám v bezpečném prostředí testovat výzvy, ze kterých máte strach (například různá rozhodnutí, situace nebo obtížné rozhovory, které vás čekají).

Nahlédnete problematické situace v klidu, ověříte si vlastní reakce a promyslíte funkční strategie použitelné na reálném „bitevním poli“.

Kouč vám pomůže porozumět, udržet fokus a nenechat se strachem položit na lopatky, obrazně doprovodí vás do míst, kam byste si možná sami netroufli a podrží vás tam. Položí vám sice možná otázky, které byste si sami nepoložili a na které se třeba bojíte znát odpověď, ale současně vás podrží při nacházení obtížných odpovědí.

Zkušenosti nabyté takto cvičně vás posílí, abyste potom v reálu neselhali.

4. Vykročit na správnou cestu

Na životní cestě každého z nás je mnoho křižovatek, na kterých se rozhodujeme, jakým směrem dál pokračovat a každé rozhodování, před kterým stojíme, přináší řadu otázek. Většina z nich však sleduje jasný cíl – vykročit na správnou cestu a vyhnout se chybě.

Potíž je v tom, že rozhodnutí se většinou jako správné ukáže být až díky výsledkům, které přinese. Kouč nemá křišťálovou kouli, aby předvídal výsledky, ale když máte pochybnosti o směru, pomůže vám

ujasnit, na základě čeho se rozhodujete,
pochopit, proč děláte to, co děláte,
a zvědomit, co máte v současné chvíli k dispozici (co vám slouží a co vám překáží).

S tím už lépe identifikujete to důležité pro cestu vpřed. Nezůstanete zasněně dřepět na místě nad krásnou vizí, ale půjdete jí naproti, strachu navzdory.

5. Postavit se překážkám

Pomáhají vám výmluvy, že něco nejde nebo zdůvodnění, proč to nejde? Dodávají vám takové řeči víc síly a energie zvládnout náročné situace? Nebo vám jenom umožňují strčit hlavu do písku, abyste nemuseli problémy vidět?

Občas si bráníme v dosahování toho, co chceme, daleko víc my sami, než že by nám bránily nějaké reálné vnější překážky. Ty bývají ve skutečnosti často menší a snadněji překonatelné, než všechno to, co nosíme sami v sobě.

Znáte ty situace, kdy se snažíte ospravedlnit vlastní lenost, ulevit si od provinilého pocitu, že něco nestíháte nebo studu, že něco neumíte? Většinou jde o tzv. ego obranné mechanismy (např. agrese, únik, racionalizace, projekce, obcházení). Nastupují ve chvílích selhání, při pocitech viny nebo studu. Jsou nevědomé, naskakují automaticky. Pomáhají nám udržet psychickou rovnováhu, pocit vlastní hodnoty a snížit pocit úzkosti. V tomto ohledu jsou zdravé a přirozené, ale zatemňují nám výhled na skutečný problém. Jejich zvědomění je jednou z cest přes překážky.

Kouč vám pomůže neleknout se, vidět, co nevidíte a naučit se na ně reagovat. Nelámat se do ničeho násilím, pokud cítím, že je to nad moje síly, ale přijmout výzvu tam, kde mi obranný mechanismus spíš překáží než pomáhá.

Zkuste se přistihnou pokaždé, když se budete vymlouvat, že něco nejde a místo toho, abyste vyjmenovávali „co vám stojí v cestě a kvůli čemu to nejde“, věnujte tuto energii hledání odpovědi na otázky:

Jaké mám možnosti?
A co s tím udělám?

6. Nacházet řešení místo pitvání problému

Většinou nechceme, aby nám někdo radil, jak žít náš život, je nám to nepříjemné. Ale když se někdy potřebujeme vypovídat nebo najít řešení nějaké své komplikované situace, toužíme spíš po možnosti někomu se jen svěřit a vědět, že nás opravdu poslouchá, neodsuzuje a neradí, že nás podpoří a že díky takovému rozhovoru třeba uvidíme nějaká nová řešení.

Mohou to být samozřejmě naši blízcí nebo přátelé, o které se můžeme opřít. Někdy, ale takové svěřování končí naším rozladěním, pocitem, že se nic se nepohnulo, řešení stále nevidíme a ani úleva nepřišla.

Za takové rozladění jsou často zodpovědné

• nevyžádané rady, které jsme dostali a neprosili se o ně,
• příběhy ze života protistrany, jako ilustrace toho, jak bychom se měli nebo neměli zachovat,
• pitvání problému bez zaměření na jeho řešení, nadávání a stěžování si na situaci,
• skákání do řeči, takže máme pocit, že je náš problém nezajímá,
• výměna rolí, když jsme v průběhu rozhovoru zjistili, že se nesvěřujeme my, ale že jsme plynule přešli do role naslouchajícího a poslouchali příběh protistrany.

Kouč je partnerem v komunikaci, která má jasná pravidla. Vidí vaši situaci z jiného úhlu pohledu a nezaujatě, protože není do vašich témat emocionálně vtažen tak, jako vaši blízcí.

Jeho úlohou je vnímat souvislosti ve vašem příběhu a klást otázky, které vás dovedou k zamyšlení, díky němuž si srovnáte své úvahy, uvědomíte si, co a jak děláte a proč vám to nefunguje a zjistíte, jak jinak s tím naložit, aby věci začaly fungovat.

Kouč vynechá rady, poskytne dostatek prostoru k přemýšlení, neskáče do řeči a podpoří vaše vznikající úvahy. Neradí a nehodnotí to, k čemu se rozhodnete.

V tomto pojetí je koučování soustředěná práce na nalezení řešení problému, ne rozjímání nad jeho podstatou.

7. Prožít smysluplný život

Tlak, pod kterým se ocitáme, nevytváří rychlá doba a soutěživá společnost, ale náš způsob žití. Nevědomě věnujeme svůj čas činnostem a věcem, které pro nás nejsou důležité.

Běžně si nakládáme víc, než uneseme, bez rozmyslu jestli si to vůbec nakládat chceme.

Zahlcujeme sami sebe. Máme přemíru plánů a když nestíháme, zmocňuje se nás panika, nervozita a úzkost (nedodržíme deadline, někoho zklameme, ztratíme čas, všechno budeme muset přeorganizovat).

Abychom se z toho nezhroutili, je občas potřeba poodstoupit kousek stranou a ověřit si, jestli to, o co se snažíme, dává smysl. Jestli to zapadá do naší představy o tom, jaký život chceme žít.

Vnímáte jaké tempo svému životu nastavujete? Jestli je pro vás únosné a jestli by vám prospělo spíš zpomalit nebo přidat?

Naše tempo a energii do značné míry ovlivňují samy o sobě činnosti, kterým se věnujeme.

Když se snažíme zvládnout něco, co nám nedává smysl, býváme vyčerpaní dřív, než se do úkolu vůbec pustíme a každá minuta takové činnosti se neskutečně vleče. Po doběhnutí do cíle se cítíme (a tváříme) jako vymačkaný citron.

Když se věnujeme něčemu, co nás baví a naplňuje, co pro nás má smysl a hodnotu, čas nám sice utíká rychle, ale my si v tom tempu pěkně swingujeme, protože činnost sama nás energetizuje. A když pak máme hotovo, s úsměvem se těšíme na to, co nás čeká dál.

Jste to vy, kdo rozhoduje, čemu věnujete svůj čas a pozornost
a díky tomu taky ovlivňujete své tempo a energii.

8. Prožít radostný život

Na předchozí bod navazuje taky téma radosti. Úsměv a radost totiž nejsou sice příjemné, ale jen doplňkové věci v životě, jsou to projevy živé energie v nás. Když nám chybí, náš životní příběh nemůže být zdravý. Postrádá šťávu, je smutný, šedý, prázdný.

Většinou dokážeme bez větších problémů definovat, co v životě nechceme zažít a jak nechceme dopadnout. A většinou se shodneme na tom, že chceme být šťastní a prožít hezký život.

Jak ale takový hezký život podle vás vypadá?
Co chcete, aby vás v životě potkalo?
Po čem toužíte? A co chcete zažít?

Vím, že někdy je těžké hledat odpovědi na tyto otázky, i když se zdají banální. Někdy se ptáme sami sebe „Co já vlastně chci?“, „Jak mám poznat, co vlastně chci?“

Kouč vám pomůže zorientovat se v tom, co opravdu chcete vy sami a co jste se v průběhu života naučili chtít. Pomůže vám taky rozpoznat, jestli jenom neplníte očekávání někoho jiného, abyste v cíli nezjistili, že to, na čem jste tvrdě makali, nebylo něco, čeho jste vlastně dosáhnout nechtěli.

Lépe si uvědomíte své hodnoty a začnete se podle nich chovat. Díky takovému vědomému přístupu budete lépe odhalovat zažité vzorce, které vás k pěknému životu nevedou a odolávat různým tlakům okolí nebo autorit, abyste mohli žít život naplněný smyslem, láskou a radostí – autenticky a uvolněně.

9. Sebepoznání a zvyšování uvědomění

Naše životní spokojenost z velké části závisí na tom, jaké máme vztahy. A o vztahy je fajn pečovat, aby v nich bylo dobře nám i našim protějškům. Jenže na to, jak udržovat dobré vztahy, by byl někdy potřeba manuál.

Schůdnější cestou, než vytváření manuálu, je cesta sebepoznání, protože vedle sebe-porozumění přináší jako vedlejší produkt taky lepší porozumění svému okolí.

Skrze nalézání cesty k sobě, nalézáme cestu k ostatním.

Mnohé z konfliktů v našich vztazích vychází pouze z odlišného chápání (pojmů a situací). Naše vnímání je vždycky subjektivní, naše. Dovolte ostatním, aby měli to své taky jejich subjektivní a přestanete se míjet, vztekat se a nechápat se.

Spolupráce s koučem se může stát cestou k pochopení a sblížení. Stanete se všímavější a citlivější k vlastnímu prožívání a méně citliví na chování ostatních. Lépe porozumíte důvodům vlastního jednání a pochopíte, že druzí taky mají své vlastní motivy (i když vy je třeba neznáte).

Zkrátka vy už teď víte, že když rozvíjíte kvalitu vlastní osobnosti, prospíváte tím sobě i druhým.

TIP:

Pokud zvažujete, že by pro Vás spolupráce s koučem mohla být přínosná, ale ještě si nejste jistí, vyplňte si krátký dotazník. Poslouží Vám pro urovnání myšlenek.

Dotazník najdete >>tady<< – můžete si ho nechat poslat e-mailem nebo si ho vyplnit rovnou online.