Sebekoučování není o tom, že si máte vždy se vším poradit sami!
Přesvědčení, že musíme být silní a vždycky všechno zvládnout sami, je škodlivé a může nám podlomit kolena v těch nejméně vhodných chvílích.
Sebekoučování je cesta, jak si umět poradit sám, ale nikdo neříká, že je to nutné vždy, za všech okolností a že vyhledání pomoci je selhání.
Právě naopak.
Ten kdo umí včas a správně odhadnout své síly a schopnosti, a říct si o pomoc, když ji potřebuje, ten má náskok před dříčem, který se zarputile snaží všechno zvládnou sám, ale už v polovině cesty k cíli sotva popadá dech.
Ať chceme nebo ne náš pohled na osobní věci zůstává omezený, často nedohlédneme za stěny vlastního tunelu, proto je při sebekoučování nutné si toto omezení uvědomovat.
Proto je sebekoučování i o tom, umět rozeznávat stavy „tohle zvládnu sám a mám k tomu tyto a tyto nástroje“ a „už se v tom plácám, nemám potřebný odstup a pomůže mi náhled zvenčí“. Tento článek by vám měl přiblížit jak k sebekoučování přistupovat, jak ne a proč se rozvoji takového umění věnovat.
Jak k sebekoučování přistupovat
Sebekoučování zavání výzvou „udělej si sám“. Pojďme si vyjasnit, jak se této výzvy chopit, aby nám byla prospěšná a abychom nebyli slepí vůči tomu, co sami se sebou zvládneme a kde už jsou naše síly krátké.
Sebekoučování vnímám jako životní styl, který se vyznačuje vědomým přístupem k sobě samému a svému životu.
Zahrnuje proces neustálého sebepoznávání, rozvíjení umění být v kontaktu sám se sebou a vědomě pracovat se svými vnitřními obsahy.
Kdybych měla vyjmenovat o jaké konkrétní kompetence se jedná, vyjmenovala bych tyto:
Schopnost reflektovat – Dívat se sami na sebe i do sebe, pozorovat stavy, ve kterých se nacházíte, všímat si myšlenek a emocí, které se ve vás odehrávají, umět je pojmenovat, všímat si limitů a přesvědčení, které vás brzdí.
Kultivovat vnitřní dialog. Učit se poznat neplodnou ruminaci a zaměřovat se na výsledek a akci, zanechat srovnávání a nacházet laskavější přístup sám k sobě, namísto výživy přísného vnitřního kritika. A pokud jste se doteď ve světě orientovali pomocí „to je dobré, to je špatné“, budete se učit nehodnotit a všímat si spíš toho, co funguje a co nefunguje.
Kultivovat dialog se světem kolem. Komunikace je jedním ze základních stavebních kamenů každého našeho vztahu. Sebekoučování vás vede k umění komunikovat otevřeně, pevně, s vědomím sebe sama, svých potřeb, hranic a hodnot a současně laskavě a s respektem k protistraně. To zahrnuje taky umění opravdu naslouchat a zajímat se (klást doplňující otázky).
Pracovat s vlastní energií, sledovat jak je na tom vaše fyzická kondice a v jakém stavu je váš vnitřní energetický účet (vaše vnitřní baterky), jestli máte z čeho dávat nebo jestli potřebujete energii dočerpat a jak ji dočerpat účinně, ne jen povrchově a na chvíli.
Pracovat s vlastní pozorností, učit se usměrňovat roztěkanou pozornost, zpomalit tempo, věnovat se jedné věci v jeden moment a všímat si čemu říkáte v životě ANO, pěstovat trpělivost. Všechny tyto schopnosti vám totiž dovolí nabývat a zažívat vnitřní klid.
Jak by sebekoučování vypadat nemělo?
Kontakt sami se sebou můžete navazovat skrze rozmanité metody a techniky, ale akční, veskrze konzumní styl „zahrnu se materiálem, projdu co nejvíc cvičení, knih, seminářů atd., abych se rychle posunul/vyřešil problém/vyčistil bloky“ atd. většinou moc nepomůže.
Naopak. Často vás po nějakém čase dostane do frustrace z toho, že se nic nemění, nelepší, možná se to dokonce zhoršuje a vy jste unavení a přehlcení informacemi a cítíte čím dál větší tlak.
Problém potom většinou není v nástrojích, které používáte, ale ve způsobu jakým je používáte.
Je to asi tak, jako když si na rozedřené puchýře na nohou lepíte jednu náplast na druhou a dál chodíte v botách, které vás tlačí. U doktora si pak stěžujete, že ty náplasti nějak nefungují, jestli nemá jiné. Namísto abyste změnili něco na svém chování, chodili chvíli bosi, v jiných botách, rozmokvané puchýře nechali větrat a vyschnout, odhalili příčinu a pochopili, k čemu ty náplasti v daný moment měly sloužit.
Sebekoučování je o porozumění, o zkoušení a opět o reflektování, co mi tento nástroj, metoda dává, co mě učí, jak mi funguje. Jedině tak získáváte vlastní zkušenost a víte proč zrovna teď volíte tuto cestu práce sám se sebou, proč zrovna v této chvíli využíváte tu a tu metodu/nástroj/techniku/cvičení atd. A nejednáte šablonovitě podle návodu, protože vám někdo řekl, že tohle vám zaručeně pomůže.
Proč se sebekoučování věnovat
Možná byste se i chtěli zasoustředit a věnovat si cílenou péči, pozornost, zastavit se a jít do hloubky, protože víte, že by vám to prospělo, ale nezbývá vám na to energie.
Pouštět se do řešení obtížných otázek vlastního života, do otevírání nepohodlných konverzací, do změn, to je energeticky dost náročné. Často se stane, že si najdete jinou činnost, zábavnější nebo takovou, která se tváří v daný moment urgentně. Je přece tolik věcí, o které se musíte postarat…
Jenže mít energii sám na sebe znamená postavit sám sebe na první místo. Abyste tu energii měli, musíte se vědomě rozhodovat o tom, kde ji budete čerpat. I to je součástí „práce na sobě“ a „bytí v kontaktu sám se sebou“.
Když nejste v kontaktu sami se sebou, snadno ve svém životě nevědomě napácháte nebo necháte napáchat takové škody, které vás postupně připraví o radost ze života, blízké vztahy i zdraví.
Investice do sebepoznání a kultivace vlastní osobnosti je tou nejsnadnější cestou, jak předcházet problémům v osobním i pracovním životě.
„Práci na sobě“ vám usnadní, když si z ní vytvoříte dobrý zvyk, když věnujte pozornost svému rozvoji pravidelně a opakovaně, ale bez nátlaku.
Motivem je budování psychické odolnosti a schopnosti držet svůj životní příběh ve svých rukou, nacházení vnitřního klidu, síly a odvahy k přijetí nových životních situací a výzev, ale taky nalezení dostatku času na všechno důležité.
Cílem je nabytí sebejistoty stavět svá rozhodnutí na vlastních hodnotách a sebevědomí přijímat zodpovědnost za všechno, co (u)děláte nebo ne(u)děláte.
A díky tomu taky nalezení vlastního, silného hlasu, abyste uměli chránit i vyžadovat to, co považujete za důležité a pod nátlakem si nenechali vzít vlastní svobodu a důstojnost.
Upřednostňování svých potřeb není sobectví. Uvědomte si, že péči o váš pocit pohody, dobrou energii a náladu, o vaše zdraví a fyzickou kondici a naplnění vašich potřeb, za vás nikdo řešit nebude.
Nikdo vám nebude říkat, běž se najíst, zajdi si na masáž, teď potřebuješ odpočívat a načerpat energii, běž se proběhnout atd. a pokud ano, zvažte, kdo vám to říká a proč a co to vypovídá o vás nebo o vašem vztahu.
Čekáte na svolení? Potřebujete si péči o sebe něčím obhájit? Potřebujete, aby někdo jiný řídil váš život, aby vám plánoval, co kdy máte udělat, aby za vás rozhodoval o tom, co je pro vás důležité? Kam se poděla vaše svobodná vůle a zodpovědnost?
Takže k otázce jestli je sebepoznání a kultivace vlastní osobnosti potřeba? A k čemu? Odpověď zní, ano, je to nezbytně nutné, pokud chceme žít život s úsměvem, v dobrém rozpoložení a nemuset se přesvědčovat o své hodnotě.
Ukotvenost v sobě je vnitřní síla a ta nám dodává vnitřní klid i odvahu. Odvahu projevit sám sebe svobodně, nedělat věci, které jsou se mnou v rozporu a třeba taky odvahu nebrat se tak vážně.
Sebepoznání je hra. To, kým jsme poznáváme i skrze to, kým nejsme.
Sebepoznání odhaluje smysl naší cesty a ubezpečuje nás o správném směru, abychom na konci té cesty překvapeně nezjistili, že smysl neměla.
Udělám si sám
Jsou momenty, kdy je tento přístup naprosto v pořádku a pomůže nám rychle vyřešit, co potřebujeme. Jsou ale momenty, kdy takto jednáme z nějakého zažitého přesvědčení, že ušetříme nebo že by to byla ostuda neporadit si sám, že bychom vypadali neschopně nebo že jsme líní.
Možná ještě jako pozůstatek dob našich rodičů a prarodičů, kutilů a lidí, kteří byli zvyklí si všechno udělat svépomocí, se v nás drží přesvědčení, že co zvládnu sám, to si taky sám udělám, ať už je motivace jakákoliv.
Často ale bez dohlédnutí toho, co nás to bude stát času, úsilí a v konečném výsledku i peněz a bez zájmu o to, co by nám přineslo, kdybychom si nechali pomoci a třeba si užili volné ruce.
Takže ještě jednou sebekoučování není o tom, že si máte vždy se vším poradit sami! Díky sebekoučování jste v častém kontaktu sami se sebou a snadněji rozeznáte stavy „tohle zvládnu sám a mám k tomu tyto a tyto nástroje“ a „už se v tom plácám, nemám potřebný odstup a pomůže mi náhled zvenčí“.
Úkol pro vás: Najděte ve svém životě příklad, u čeho vás napadlo, že „ušetřené“ peníze nebyly adekvátní výměnou za čas a další životní hodnoty, které jste obětovali něčemu, co jste se snažili vyřešit sami nebo že šlo o draze vykoupenou životní zkušenost.
Pravidelnost
V oblasti péče o psychickou pohodu jde o to, věnovat se sami sobě pravidelně a to takovým způsobem, který vám přináší vnitřní klid a sílu.
Odpovězte si na otázku:
Kolik času věnujete sobě a kolik času jiným lidem?
v těchto 3 zněních:
- Kolik času věnujete rozmlouvání se sebou a kolik času rozmlouváním o druhých?
- Kolik času věnujete rozmýšlení o změně svého přístupu, o změnách svého chování, o změnách nefungujících strategií a kolik času věnujete snaze měnit lidi ve svém okolí?
- Kolik času věnujete pozorování vlastního emocionálního rozpoložení a kolik času věnujete soudům ostatních, když zrovna nechápete jejich rozpoložení?
