Poznávacím znamením adventu je radostné těšení se, i hektické přípravy. Cílem bývá mít vše včas hotové, dokonale připravené, zabalené a nazdobené, jakoby se díky tomu měla ta námi očekávaná radost ve všech probudit.

Čekáme na radost, která má přijít někde zvenčí, když si jako hotové odškrtneme všechny položky na seznamu.

Jenže pod nánosem všeho toho, co bychom měli, zavaleni tím, co se leskne, třpytí a bliká, tím, co můžeme mít pevně v rukou, co můžeme sníst a co se díky všem těmto charakteristikám zdá být jaksi reálnější, už nezbývá prostor pro obyčejné bytí, spočinutí a spontánní prožívání radosti.

Nevyzařuje z nás klid, ale nervozita.
Jakoby nám už po tom všem shonu nezbývala energie na to,
chovat se k sobě pěkně.

A tak utíkáme k tomu, co se zdá být snazší – shánět dárky, balit a rozbalovat. Sváteční večeři jíme u televize, aby nebylo ticho a zbytek večera koukáme na pohádky, které známe nazpaměť. Nejsme přítomni.

Když se po takovém vánočním setkání loučíme,
v našich nitrech se rozprostírá jakási hořkost, vyčerpání, smutek
a zklamání, že to nebylo ono…
…že u svátečního stolu chyběla ta radostná jiskra v oku,
kterou jsme všichni očekávali.

Kvůli čemu to nebylo ono?

Všechno máme, ale společný čas trávíme vedle sebe, ne spolu.
V našich mezilidských vztazích je prázdno.

Prázdno, které se manifestuje skrze úhybné manévry, úsečné pokyny a prázdné nebo raději žádné konverzace. Ať už se svými klienty při koučování řeším jakékoliv zadání, po Vánocích je tato témata přebíjí a bývají velmi živá.

Jak zacházet s časem stráveným společně, abychom v srdcích necítili prázdno, ale pocit bezpodmínečné lásky a přijetí.

Často bychom se v našich mezilidských vztazích chtěli cítit lépe, vřeleji, vítáni a přijati (takoví, jací jsme – bez podmínek o tom, jak bychom se měli chovat nebo jaké bychom měli mít názory).

A věřím tomu, že sami bychom také chtěli, v druhých zanechávat pocit vnímám tě, slyším tě, zajímáš mě.

Jenže pokud se rok co rok (návštěvu co návštěvu) motáme v těch stejných scénářích, které přináší tak akorát hádky, kde ten začarovaný kruh přetnout?

Myslím si, že to není tím, že bychom už opravdu na konci roku neměli potřebnou energii se zajímat.

Myslím si, že jen nevíme jak na to. Nepěstujeme dovednost ptát se a zajímat se, nepěstujeme ani schopnost se zájmem naslouchat, být s druhým v tichu nebo v dojetí.

Začněte u sebe, u svého zájmu situaci změnit a u svého zájmu hledat řešení.

Jak prázdnotu naplnit zájmem

Pokud zájem máte a jen nevíte jak na to, jsou to právě společně strávené chvíle u večeře (oběda, kávy – doplňte si své), kde máte čas i prostor začít znova pěstovat schopnost se zájmem se ptát a se zájmem naslouchat.

Existuje mnoho rozdílných nástrojů, které vám pomohou zaměřit pozornost tím správným směrem a vnímat rozdíly mezi vámi a lidmi kolem vás.

Například typologie osobnosti, kterou používám při koučování, mi dává do rukou nástroje, díky kterým dokážu pochopit i to, co není mojí přirozeností a co neznám na vlastní kůži. Na tomto místě do vánoční atmosféry se mi ale víc hodí teorie, která rozlišuje jakým způsobem dáváme a přijímáme vyjádření lásky – tzv. pět jazyků lásky Garyho Chapmana.

Pět jazyků lásky

Teorie mluví o tom, že každý z nás preferuje jeden až dva jazyky lásky, tedy způsoby komunikace. Jde o jazyk jakým mluvíme a pak jazyk, který slyšíme od druhého. 

Pokud se například cítíte nedocenění a nemilovaní nebo vám někdo vyčítá váš nezájem, může to být dáno tím, že se se svými blízkými (nejen s partnerem) míjíte v tom, jak si lásku a úctu dáváte vzájemně najevo a jak si chování druhého vysvětlujete.

Zkuste letošní Vánoce pozorovat, co se ve vašich blízkých vztazích děje a kdo mluví jakým jazykem. Jsou to tyto:

1. slova ujištění – Tento jazyk lásky používá ten, kdo mluví o tom, jak si vás váží, co se vám povedlo, jak vám to sluší, jak se s vámi cítí. Vyjádřením náklonnosti nešetří ani v písemné formě (vzkazy, SMS). Potřebujete slova ujištění slyšet nebo je sami říkáte?
2. skutky, služby – Ten komu je vlastní tento jazyk je obětavý, pečující, ochranitelský, stará se, aby něco nechybělo, aby vás zabezpečil. Rád se cítí užitečný. Jste to vy nebo někdo blízký?
3. fyzický kontakt – Cítíte se milovaní, když vás druhý obejme, vezme za ruku, pohladí? Vnímáte jako stvrzení lásky taky polibek, masáž, sex? Potom může jít o váš jazyk lásky.
4. pozornost – Pokud potřebujete pro pocit blízkosti trávit hodně času spolu, naslouchat si nebo vytváříte příležitosti pro společné aktivity, potom jde nejspíš o vás jazyk lásky. Tento jazyk je o tom, že druhému dáváte svůj čas a pozornost.
5. dary – Cítíte se milovaní, když dostanete dárek? Nebo dary rádi dáváte a vyjadřujete tak druhému – vážím si tě? Často není důležitá materiální hodnota, ale to, že si vzpomenete na výročí, narozeniny nebo jste zaznamenali, co by druhému udělalo radost.

Když rozeznáte, jakými jazyky lásky se vyjadřujete, dokážete si jít naproti.

Pokud máte chuť měnit zajeté sváteční stereotypy, ve kterých vám není fajn, dělejte to laskavě a ohleduplně. Pro druhé může být důležitého něco jiného, než pro vás. Možná se jen míjíte v tom, jak si svou náklonnost dáváte vzájemně najevo.

Napsat mi můžete přímo tady.