Sebekoučování zavání výzvou „udělej si sám“. Pojďme si vyjasnit, jak se této výzvy chopit, aby nám byla prospěšná a abychom dokázali rozeznat, co sami se sebou zvládneme a kde už jsou naše síly krátké.
Sebekoučování není o tom, že si máme vždy se vším poradit sami!
Přesvědčení, že musíme být silní a vždycky všechno zvládnout sami, je škodlivé a může nám podlomit kolena v těch nejméně vhodných chvílích.
Sebekoučování je cesta, jak si umět poradit sám, ale nikdo neříká, že je to nutné vždy, za všech okolností.
Právě naopak.
Ten kdo umí včas a správně odhadnout své síly a schopnosti, a říct si o pomoc, když ji potřebuje, ten má náskok před dříčem, který se zarputile snaží všechno zvládnout sám, ale už v polovině cesty k cíli sotva popadá dech.
Náš pohled na osobní věci zůstává omezený – často nedohlédneme za stěny vlastního tunelu. Proto je sebekoučování i o tom, umět rozeznávat stavy „tohle zvládnu sám a mám k tomu tyto a tyto nástroje“ a „už se v tom plácám, nemám potřebný odstup a pomůže mi náhled zvenčí“.
Tento článek by vám měl přiblížit, jak k sebekoučování přistupovat, jak ne a proč se rozvoji takového umění věnovat.
Jak k sebekoučování přistupovat
Sebekoučování vnímám jako životní styl, který se vyznačuje vědomým přístupem k sobě samému a svému životu. Zahrnula bych do něj:
- průběžné sebepoznávání,
- rozvíjení umění být v kontaktu sám se sebou
- a vědomou práci se svými vnitřními obsahy (myšlenkami, emocemi).
Kdybych měla vyjmenovat o jaké konkrétní schopnosti se jedná, vyjmenovala bych tyto:
Sebereflexe
Dívat se sami na sebe i do sebe, pozorovat stavy, ve kterých se nacházíte. Všímat si myšlenek a emocí, které se ve vás odehrávají, umět je pojmenovat, všímat si limitů a přesvědčení, které vás brzdí.
Kultivace vnitřního dialogu
Učit se poznat neplodnou ruminaci a zaměřovat se na výsledek a akci. Zanechat srovnávání a nacházet laskavější přístup sám k sobě, namísto výživy přísného vnitřního kritika. A pokud jste se doteď ve světě orientovali pomocí „to je dobré, to je špatné“, budete se učit nehodnotit a všímat si spíš toho, co funguje a co nefunguje.
Kultivace dialogu se světem kolem
Komunikace je jedním ze základních stavebních kamenů každého vztahu. Sebekoučování vás vede k umění komunikovat otevřeně, s vědomím sebe sama, svých potřeb, hranic a hodnot a současně laskavě a s respektem k protistraně. To zahrnuje taky umění opravdu naslouchat a zajímat se (klást doplňující otázky).
Práce s vlastní energií
Sledovat, jak je na tom vaše fyzická kondice a v jakém stavu je váš vnitřní energetický účet (vaše vnitřní baterky). Jestli máte z čeho dávat nebo jestli potřebujete energii dočerpat. A taky vědět jak energii dočerpat účinně, ne jen povrchově a na chvíli.
Práce s vlastní pozorností
Učit se usměrňovat roztěkanou pozornost, zpomalit tempo, věnovat se jedné věci v jeden moment a všímat si, čemu říkáte v životě ANO. Všechny tyto schopnosti vám totiž dovolí nabývat a zažívat vnitřní klid.
Jak by sebekoučování vypadat nemělo?
Kontakt sami se sebou můžete navazovat skrze rozmanité metody a techniky. Ale akční konzumace obsahu (cvičení, knihy, semináře atd.) s očekáváním rychlého posunu, řešení problémů, odstranění bloků, většinou moc nepomůže.
Naopak.
Často vás po nějakém čase dostane do frustrace z toho, že se nic nemění, nelepší, možná se to dokonce zhoršuje a vy jste unavení, přehlcení informacemi a cítíte čím dál větší tlak.
Problém potom většinou není v nástrojích, které používáte, ale ve způsobu jakým je používáte.
Je to asi tak, jako když si na rozedřené puchýře na nohou lepíte jednu náplast na druhou a dál chodíte v botách, které vás tlačí. U doktora si pak stěžujete, že ty náplasti nějak nefungují, jestli nemá jiné.
Místo toho, abyste změnili něco na svém chování (chodili chvíli bosi, v jiných botách, rozmokvané puchýře nechali větrat), odhalili příčinu a pochopili, k čemu ty náplasti v daný moment měly sloužit.
Sebekoučování je o porozumění, zkoušení a reflektování, co mi tento nástroj, metoda dává, co mě učí, jak mi funguje. Jedině tak získáváte vlastní zkušenost a víte, proč zrovna teď volíte tuto cestu.
Proč se sebekoučování věnovat
Možná byste se i chtěli zasoustředit a věnovat si cílenou péči, pozornost, zastavit se a jít do hloubky, protože víte, že by vám to prospělo, ale nezbývá vám na to energie.
Pouštět se do řešení obtížných otázek vlastního života, do otevírání nepohodlných konverzací, do změn, to je energeticky dost náročné. Často se stane, že si najdete jinou činnost, zábavnější nebo takovou, která se tváří v daný moment urgentně. Je přece tolik věcí, o které se musíte postarat…
Jenže mít energii sám na sebe znamená postavit sám sebe na první místo. Abyste tu energii měli, musíte se vědomě rozhodovat o tom, kde ji budete čerpat. I to je součástí „práce na sobě“ a „bytí v kontaktu sám se sebou“.
Když nejste v kontaktu sami se sebou, snadno ve svém životě nevědomě napácháte nebo necháte napáchat takové škody, které vás postupně připraví o radost ze života, blízké vztahy i zdraví.
Investice do sebepoznání a kultivace vlastní osobnosti je způsob, jak předcházet problémům v osobním i pracovním životě.
„Práci na sobě“ vám usnadní, když si z ní vytvoříte dobrý zvyk, když věnujte pozornost svému rozvoji pravidelně a opakovaně, ale bez nátlaku.
Motivací je budování psychické odolnosti a schopnosti držet svůj životní příběh ve svých rukou, nacházení vnitřního klidu, síly a odvahy k přijetí nových životních situací a výzev, ale taky nalezení dostatku času na všechno důležité.
Cílem je nabytí sebejistoty stavět svá rozhodnutí na vlastních hodnotách a sebevědomí přijímat zodpovědnost za všechno, co (u)děláte nebo ne(u)děláte.
A to vám taky pomůže najít vlastní, silný hlas, abyste uměli chránit i vyžadovat to, co považujete za důležité a pod nátlakem si nenechali vzít vlastní svobodu a důstojnost.
Nikdo vám nebude říkat, co máte dělat
Upřednostňování svých potřeb není sobectví. Uvědomte si, že péči o váš pocit pohody, dobrou energii a náladu, o vaše zdraví a fyzickou kondici a naplnění vašich potřeb, za vás nikdo řešit nebude.
Nikdo vám nebude říkat, běž se najíst, zajdi si na masáž, teď potřebuješ odpočívat a načerpat energii, běž se proběhnout atd. a pokud ano, zvažte, kdo vám to říká a proč, a co to vypovídá o vás nebo o vašem vztahu.
Čekáte na svolení? Potřebujete si péči o sebe něčím obhájit? Potřebujete, aby někdo jiný řídil váš život, aby vám plánoval, co kdy máte udělat, aby za vás rozhodoval o tom, co je pro vás důležité? Kam se poděla vaše svobodná vůle a zodpovědnost?
Takže k otázce jestli je sebepoznání a kultivace vlastní osobnosti potřeba? A k čemu? Odpověď zní. Ano, je to nezbytně nutné, pokud chceme žít život s úsměvem, v dobrém rozpoložení a nemuset se přesvědčovat o své hodnotě.
Ukotvenost v sobě je vnitřní síla a ta nám dodává vnitřní klid i odvahu. Odvahu projevit sám sebe svobodně, nedělat věci, které jsou se mnou v rozporu a třeba taky odvahu nebrat se tak vážně.
Sebepoznání je hra. To, kým jsme poznáváme i skrze to, kým nejsme.
Sebepoznání odhaluje smysl naší cesty a ubezpečuje nás o správném směru, abychom na konci té cesty překvapeně nezjistili, že smysl neměla.
Pravidelnost
V oblasti péče o psychickou pohodu jde o to, věnovat se sami sobě pravidelně a to takovým způsobem, který nám přináší vnitřní klid a sílu.
Odpovězte si na otázku:
Kolik času, energie a pozornosti věnujete sobě a kolik jiným lidem?
v těchto 3 zněních:
- Kolik času a energie věnujete rozmlouvání se sebou a kolik času a energie spotřebujete mluvením o druhých?
- Kolik pozornosti věnujete rozmýšlení o změně svého přístupu, o změnách svého chování, o změnách nefungujících strategií a kolik snaze měnit lidi ve svém okolí?
- Kolik času věnujete pozorování vlastního emocionálního rozpoložení a kolik posuzování chování ostatních?
Udělám si sám
Jsou momenty, kdy je tento přístup naprosto v pořádku a pomůže nám rychle vyřešit, co potřebujeme. Jsou ale momenty, kdy takto jednáme z nějakého zažitého přesvědčení, že např.
- ušetříme zdroje (ať už peníze, čas nebo energii),
- by to byla ostuda neporadit si sám,
- bychom vypadali neschopně nebo líně.
Často ale nedohlédneme, že přístup „udělej si sám“, může přinést draze vykoupenou životní zkušenost.
Sebekoučování není o tom, že si máte vždy se vším poradit sami. Díky sebekoučování jste v častém kontaktu sami se sebou a snadněji rozeznáte stavy „tohle zvládnu sám a mám k tomu tyto a tyto nástroje“ a „už se v tom plácám, nemám potřebný odstup a pomůže mi náhled zvenčí“.
