Problém jménem Čas

Scénář ze života nebo noční můra?

Spousta lidí svůj život žije ve spěchu a zůstávají cizí sami sobě.

V práci jim hoří termíny, po práci mají snad jen minuty na to, aby zjistili, že jejich rodina stále existuje. Doma zběsile pobíhají mezi domácností, dětmi, úkoly, úklidem, vařením, praním, žehlením, nemluvě o venčení psa, údržbě domu, auta, zahrady, placení složenek a další rodinné administrativě – jako artista, co nemá pod kontrolou talíře tančící na tyčkách, ačkoliv se je ze všech sil snaží udržet ve spořádaném rytmu.

Na partnerský život zbývá energie tak tak a oni sami jsou někde vzadu, o nějaké zábavě a odpočinku si můžou nechat jen zdát, není kdy.

Běží svými dny v tempu, které je dlouhodobě neúnosné. Mají pocit, že ani kdyby se rozčtvrtili, nestačilo by to.

Jsou unavení a neví, o co, se ve svém životě opřít. Jsou nespokojení s tím, čeho v životě dosahují. Není to dost dobré. Jenže současně neví, co je baví a naplňuje, po čem touží. 

Říkají: „Nemám čas, nestíhám! Jsem ve stresu. Jsem unavený/unavená. Mám pocit, že mi život protéká mezi prsty.“

Poznáváte tento scénář? Týká se vás nebo někoho vám blízkého?

Co (si) to děláme?

Snažíme se dosáhnout vysokých met, posunout kariéru, zabezpečit rodinu. Zodpovědností, co na nás leží, je mnoho. Nabíráme si ale často víc, než může jeden člověk unést. A pak odkládáme, nezvládáme plnit sliby ani termíny (nejen ty, co dáváme ostatním, ale hlavně ty, co dáváme sami sobě). A cítíme se kvůli tomu špatně. 

Snažíme se zrychlovat tempo, zkoušíme různé nástroje na organizaci času, ale nepomáhá to. Nestíháme se věnovat partnerovi, dětem, přátelům, vlastním rodičům, ani sami sobě… 

Až se pak jednou ráno vzbudíme a chceme zastavit čas. Aspoň na chvíli. A zorientovat se.

Toužíme žít, cítit se dobře, mít radost. A přestat se pořád ohlížet na to, co bychom měli a co musíme. Jenže my najednou nevíme jak, je to rozjetý vlak, ze kterého je obtížné vyskočit. Chybí nám chvilka klidu nad tím aspoň popřemýšlet. Naprosto nám chybí nějaký volný čas pro sebe.

Stíháte všechno, tak jak byste chtěli nebo máte problém všechno skloubit dohromady? 

Mezi co dělíte svůj čas a na kolik částí se snažíte rozkrájet sami sebe?

Žijeme v systému, kde dělíme své dny na třetiny (když se zadaří) – 8 hodin práce, 8 hodin spánku a 8 hodin na všechno ostatní.

Na co zbývá prostor v té poslední třetině a co se tam ještě snažíte nacpat? Dojíždění do práce/z práce, péči o děti, domácnost, společný čas s partnerem, sport, nějaké kulturní vyžití, osobní rozvoj a vzdělávání nebo koníčky typu četba, hra na hudební nástroj? Doplňte sami…

Naše představy a přánís malými dětmi si hrát, s velkými si povídat o jejich životech, ne jen překontrolovat, co bylo ve škole, s partnerem trávit příjemné, obohacující chvíle ve dvou, ne jen existovat vedle sebe, vídat se pravidelně s přáteli a občas se taky zavřít někde sami a mít čas jen pro sebe, mít uklizeno, navařeno, voňavou a vyzdobenou domácnost, kultivovanou zahradu, v oknech v létě muškáty a na Vánoce sváteční výzdobu, stále čisté auto, pravidelně chodit sportovat a pravidelně pečovat o svůj vzhled – se naprosto míjí s realitou, protože tohle všechno se do těch zbývajících 8 hodin nemá šanci vlézt.

Jedna moje klientka to shrnula slovy: Jak s tím vším žonglovat tak, aby jedna věc nepoškodila druhou?“

Tak jak s tím žonglovat a kde vzít čas na sebe a na odpočinek?

Než se dostaneme ke konkrétním tipům, zamyslete se prosím nad těmito otázkami:

  • Co z toho, co chcete a potřebujete ke své spokojenosti, a nevleze se do každodenního sprintu, odkládáte na víkend, na dovolenou nebo prostě až bude čas? A co z toho nakonec odepíšete úplně, protože ten čas prostě nenajdete?
  • Co můžete aspoň s relativně klidných srdcem ze svého každodenního sprintu vypustit, abyste zvolnili do příjemného klusu a zvládali v tomto tempu jen to, co je důležité?

Jsme zvyklí o svém timemanagementu přemýšlet jako o event managementu (rozdělování času mezi úkoly, činnosti a události) a snažíme se sprintem urvat všechno najednou.

Činností, které jste zahrnuli do třetí třetiny dne pár odstavců zpět, je víc, než se tam dokáže vejít. Není možné (a není to ani nutné) věnovat se každý den všem. Ale my se o to často snažíme a nebo nás doprovází očekávání, že bychom to měli všechno zvládat a to úplně stačí k tomu, abychom se cítili zahlcení a vyčerpaní.

Do příjemného klusu se dostaneme, když začneme timemanagement chápat jako management energie a směřování pozornosti. Tady jsou tři tipy jak na to.

1. Věnujte se svému „energetickému účtu“ (R. Bahbouh)

Sledujte z čeho energii získáváte, kde ji vydáváte a kolik vám jí zbývá. Když jste v náročném období a máte dlouhodobě velké energetické výdaje, nemůžete čekat, že vás do plusu dostane např. jedno volné odpoledne nebo jedna masáž.

Kdybyste měli v bance dluh -300.000 Kč, vrátili 20 Kč a další den chtěli pokračovat v čerpání z účtu, na kterém je mínus, asi by se to bance moc nelíbilo…

Plánujte svůj volný čas dopředu stejně tak, jak plánujete svou práci. Žijeme ve výkonově orientované společnosti, ve které stále přetrvává zakořeněné přesvědčení „nejdřív práce, potom zábava“. Pokud ho máte vryté pod kůží a při plánování odpočinku se cítíte provinile, odkládáte ho nebo tento vyhrazený čas nakonec naplníte prací, sami víte, že „volný čas“ vám nikdy nezbyde. Proto si pro svoje volno vyhraďte čas dopředu a dočerpávejte energii na účet průběžně a pravidelně, ne až ve chvíli, kdy začne blikat „varovná kontrolka“.

Koučovací otázky pro vás:

V jakém stavu je váš energetický účet?

Co z toho, co vás vybíjí, můžete nedělat nebo dělat jinak?

Co vás nabíjí a čeho začnete dělat víc? Kdy s tím začnete?

2. Pozornost směřujte vždy jen jedním směrem.

Pokud něčemu ve svém životě řeknete ANO, řeknete jiné věci NE.

Z příkladů výše je jasné, že ve svých životech často říkáme ANO více věcem současně. Jenže potom není možné věnovat plnou pozornost všem najednou a to vede k roztěkanosti, nervozitě, vyčerpání a nespokojenosti.

Pokud něčemu ve svém životě řeknete ANO (např. Dnes večer půjdu do fitka.), řeknete jiné věci NE. (např. Dnes nebudu sledovat seriál., Dnes se nebudu věnovat dětem.) A je to v pořádku. Jiný den priority změníte, budete se např. věnovat dětem a nepůjdete do fitka.

Koučovací otázky pro vás:

Když si v jeden moment naberete víc, než se pak dá reálně zvládnout, která část vašeho těla na to reaguje a jak?

Co teď potřebujete nejvíc?

3. Neoddělujte a soustřeďte se na to, co je TADY A TEĎ

Dělíme život na „práci a po práci“ a soustředíme se na to, co BUDE, abychom se měli lépe. Spokojenost se tedy odehrává v budoucnosti a dnešky necháváme běžet bez povšimnutí kolem. A to je kámen úrazu.

Všechno, co děláme tvoří náš život. Všechno, co děláme nás může naplňovat energií. Na všem, co děláme, můžeme najít něco, co nás bude bavit – je to otázka volby postoje.

Učte se „mít rádi to, co děláte“ skrze kontakt se sebou. Vnímejte, co se děje ve vás i kolem vás, ptejte se sami sebe, proč to děláte, jaká je vaše motivace a jestli tím, co děláte žijete svůj život nebo jestli naplňujete očekávání nebo plány jiných.

Koučovací otázka pro vás:

Při jakých činnostech cítíte, že nežijete svůj život?

Den za dnem volíme, co je pro nás důležité a co ne. Pracujte, milujte a užívejte si života a volte vědomě, čemu věnujete pozornost a jak z toho vycházíte energeticky.

Pozn.:

Metaforu vnitřního energetického účtu používá Radvan Bahbouh ve své knize Pohádka o ztracené krajině – Psychologie sebekoučování.

Další články:

Ženské poradní kruhy

Pokud vám občas v blízkých vztazích chybí pocit důvěrnosti, přijetí bez posuzování, pocit, že jste slyšena a pochopena, přijďte načerpat sílu a inspiraci do kruhu, který vám poskytne podporu a prostor pro sdílení i seberozvoj.